Iniciace ve Starém Egyptě
(1/2)

 Slovo iniciace  v současnosti znamená seznámení s vědou, uměním, či určitým oborem. Ovšem ve Starověku byj jeho význam ještě poněkud tajuplnější a ještě dnes se můžeme setkat s "tajnými společnostmi", které by spíše souhlasili s tímto významem - šlo o souhrn ceremonií, při nichž byl adeptovi umožnen přístup k naukám jistých mystérií. Rozlišujeme tři základní iniciační typy: kmenové, náboženské a magické.Ve Starém Egyptě byla přirozeně nejhojněji zastoupena iniciace náboženská, neboť celé území tehdejšího Eypta ovládali svými tajnými nitkami chrámoví kněží. Nakonec vlastně i sám faraon byl nejvyšším teokratem, podle římského vzoru "Pontifexem Maximem". Egyptská iniciace (a nejen ta) byla přechodévým rituálem, při němž zemřela stará a zrodila se nová očištěná bytost, avšak opět s o něco vyšším vědomím. Nacázíme také názvy iniciace zrození a smrti a jiné.

Iniciace pak dělíme na iniciaci v čase, jež určuje přírodní cykly a cykly bytí, a na iniciaci v prostoru spojenou s "vertikalizací vědomí" a odhalováním tajemství Universa (a zároveň tedy sama sebe). Obě tyto iniciace nelze přímo rozlišit, protože se při praktickém uskutečňování obě více či méně prolínají. Zjednodušeně řečeno můžeme pro iniciaci jako takovou použít označení transmutace lidské existence. Velmi alegorický popis nám předkládá Kniha mrtvých, kde duše zemřelého (adept) prochází několika branami a podmínkou pro jejich otevření je správné oslovení každého přísedícího ducha.

Člověk tedy nejprve musí poznat sebe samu a zároveň postupně odhalovat zákony cyklu zrození a smrti prostřednictvím iniciace v čase. Tato iniciace se týkala především kněží, aby byli způsobilí k výkonu kněžských záležitostí a zastávání vyšších funkcí. Řecký historik Porfyrius (4.st. A.D.) je popisuje takto:

"Jsou prostí a nic nepředstírají. Nestýkají se se svými příbuznými ani se svými přáteli a nežijí s nikým, komu je cizí jejich náboženství. Chodí slušně oblečeni, mají klidný pohled, smějí se jen vyjímečně a nepřehánějí s úsměvy... Jsou důstojní, zbaveni ambicí a hledají především spravedlnost. Jejich životy jsou zasvěceny studiu božských věcí a noci tráví pozorováním hvězd."

Jak dokazuje tento úryvek, kněží dbali o své zevnějšky. A nejen oni. Každý Egypťan se totiž snažil harmonicky vyvíjet na všech úrovních svého mikrokosmu. Bylo všeobecně známo, že veškerá lidská činnost se promítá a působí na všech sedm součástí člověka, popsaných v Knize mrtvých, a naopak. Snažili se tedy své tělo udržovat v nejlepším pořádku, aby si zachovali dobrý duševní stav.