Fama Fraternitatis
|
Moudrost víry Šalamounovy je bez výjimky nekonecný poklad - je závanem síly Boží a její cistý vliv vznikl ze slávy Všemohoucího: je jasností vecného svetla, neposkvrneným zrcadlem majestátu Božího a obrazem jeho dobroty. Rozumí skrytým významum slov a rešení zatemnelých vet, popisuje pochopená tajemství a zajímá se, kdy s cím vcas prijít - tímto pokladem byl náš praotec Adam plne obdaren. A dokázal pravdive pojmenovat každou vec pod nebem, podle její povahy.
Ackoli tento vynikající drahokam nyní smutne svou moudrost hríšne prohrál a pouhá tma a neznalost je ve svete, presto Pán Buh nekdy až dosud moudrost poskytuje. Prokázal milost cásti svých prátel - pro moudré sám král Šalamoun ze své moudrosti neco vypovedel. Práve on pri vážné modlitbe a touze po vedení dostal a získat takovou moudrost Boží, že vedel, jak byl svet stvoren, rozumel povaze živlu, také casu, zacátku, stredu a konci, zvýšení a poklesu, celorocním zmenám pocasí, revoluci roku a narízením hvezd, také vlastnostem krotkých i divokých zvírat, prícine vanutí vetru, myšlenkám a horlivosti mužu, všem druhum a pokolením rostlin, moci korenu, a všemu jinému – nebylo veci jemu neznámé. Myslím, že nyní by se nenašel ani jeden, který by si neprál a netoužil celým svým srdcem být úcastníkem pokladu tohoto šlechtice; ale totéž štestí se nemuže prihodit žádnému - jen Buh sám dává moudrost a pošle ji z nebes skrze Svatého Ducha. Proto bylo vytišteno toto malé pojednání – k pochvale vtipu, oslave a vyznání obdivu vuci Bratrstvu Ružového Kríže. Necht jej cte každý, protože v nem je jasne ukázáno a vyjeveno, co se dotýká toho sveta v case budoucím.
Ackoli tyto veci mohou vypadat ponekud divne vez, že mnohdy jde o filozofický pohled, a žádnou pravdivou povídku. Význam je skryt, pokud používáme myšlenku Bratrstva Ružového Kríže. Pokud smysl není pochopen v celku, predstavíte si jednotlive, co je proc psáno a jak míneno.
Ti, kdo jsou opravdovými ucedníky moudrosti a skutecnými následovníky sférického umení, zváží to lepší z techto vecí, a budou je mít ve vetší vážnosti a posoudí je peclive, jako to již udelaly mnohé významné osoby, obzvlášte Adam Haselmeyer, Notarius Publicus pro vévodu Maximiliana. Tento muž udelal výtah ze spisu theologa Theophrasta (Theoprastus Bombastus von Hohenheim zvaný Paracelsus) - napsal pojednání nazvané Jesuité, v nemž praví, že každý krestan by mel být opravdový jezuita, aby žil, byl a zustal v Ježíši. Špatne se ale odmenil jezuitum, protože ve svém oslavném díle vyzdvihoval jméno Bratrstva Ružového Kríže. Velmi osvícení mužové, neomylní jezuité, nebyli schopni toto pripustit – nezasvecene vyložili ono pojednání a zavrhli jej, procež i oni musí ocekávat podobnou odmenu.
Požehnaná Záre vule se nyní zacne objevovat poté, co zanikne ve tmách noci Saturn, s celou svou jasností uhasí zár Mesíce, ci malé jiskry z velké moudrosti, které presto zustanou s muži, a bude predchudkyní príjemné Phebus, se svými jasnými a ohnive zárícími paprsky prinese dále ten požehnaný den, který si dlouho mnoho pravdivých srdcí prálo, kterým se pak denní svetlo bude zdát opravdu známé, a budou videt všechny velké poklady zbožné moudrosti, také tajemství z všech skrytých a neviditelných vecí na svete, podle nauky našich predku a starovekých kouzelníku.
Toto bude pravý královský rubín a nejjasneji zárící karbunkulus, o kterých to ríkám, tak oba budou zárit a dávat svetlo v tme, a budou univerzálním lékem všech nedokonalých tel, a zmení je na nejlepší zlato, a vylécí všechny nemoci lidí, a utiší všech bolestí a bíd.
Bud proto, laskavý ctenári, napomenut, aby ses se mnou vážne modlil k Bohu – jej teší otevírat srdce a uši všech neslyšících, a prispet k požehnání. Mužeš být schopen poznat jeho všemohoucnost, mužeš obdivne rozjímat o prírode k jeho cti a chvále, lásce, pomoci, uklidnení a zesilování jeho slávy a k uzdravení všech nemocných.
Fama Fraternitatis, neboli objev Bratrstva nejobdivovanejšího rádu Ružového Kríže videt jediného moudrého a milosrdného Boha v techto druhých dnech, jak bohate doprává své slitování a dobrotu lidstvu, pomocí nichž dosahujeme více a více k úplnému poznání jeho syna Ježíše Krista a prírody, smíme se zasloužene chlubit štastnou dobou, v níž se nám objeví cást sveta, která byla dríve neznámá a skrytá. A On nám ukáže také mnoho své úžasné, nikdy predtím nespatrené práce, zvírat a prírody, a navíc pozvedne muže, obdarení velkou moudrostí, jejichž síla cástecne obnoví a zcela ocistí všechna umení (dnes casto necistá a nedokonalá), aby clovek konecne mohl porozumet své vlastní ušlechtilosti a hodnote, i proc je nazýván Mikrokosmem, a jak daleko se ve skutecnosti rozprostírají jeho znalosti.
Ackoli hrubý svet tím bude málo potešen, bude se ponekud usmívat a posmívat hrozbe; práve pýcha a dychtivost ucených jsou tak velké, že nebude snesitelné, aby spolu souhlasili. Pak ztratí sílu všech tech vecí, které nám Buh veku tak bohate propujcit - on odejme Knihu Prírody - úplnou metodiku všech umení. Ale veliký je odpor ucencu, který stále pocitují - nejsou ochotni opustit starý kurs, obdivují Porphiria, Aristotela a Galena, ano – tech, kterí chteli více ukázat z ucení a prokázat pravdu. Jestliže by však oni dnes žili, s velkou radostí by opustili své chybné doktríny. Ale tady je príliš velké slabosti pro takovou velkou práci. Ackoli v teologii, fyzice a matematice si pravda oponuje; presto starý neprítel jemnosti se svou spolecností nekriticky klade prekážky každému úcelu svými nástroji a se svárlivým ci váhajícím lidem. Práve k obecné reformaci se priklánel nejzbožnejší a velmi osvícený otec, náš bratr, C. R.[1] - Nemec, vudce a puvodce našeho Bratrstva. On dlouhou dobu hodne pracoval. Duvodem této práce byla chudoba. Ackoli pocházel z ušlechtilé rodiny, v peti letech byl umísten do kláštera, kde se naucil dobre recky a latinským jazykum. Kvuli své vážné touze a žádosti i pres svuj nízký vek zkontaktoval bratra P. A L. a rozhodl se jít s ním do Svaté Zeme.
Ackoli tento bratr zemrel na Kypru a tak nikdy prišel do Jeruzaléma, presto se náš bratr C.R. nevrátil, ale doplul tam sám, a šel do Damašku. Chtel odtud pokracovat dále do Jeruzaléma; ale kvuli slabosti svého tela musel zustal v Damašku, a jeho dovednosti ve fyzice, který dríve získal mu prinesli velkou laskavost Turku. V tom zlém case se náhodou seznámil s moudrými muži Damašku v Arábii, a spatril velké divy, které vykonali, i jak podstatu prírody objevili. Tímto byl ten vysoký a ušlechtilý duch bratra C.R. tak pohnut, že Jeruzalém nebyl nyní u nej tak vážen, jako Damašek. Ale on již nemohl svou touhu déle držet na uzde, a tak vyjednával s Araby, aby jej za jistou sumu penez donesli do Damašku. Bylo mu veku šestnácti roku když tam prišel, ale silné germánské telesné konstituce. Tam jej moudrí prijali (jak se on sám dovtípil) ne jako cizince, ale jako nekoho, na koho již dlouho cekali. Oni volali jej rodným jménem, a ukazovali mu tajemství mimo jeho klášter, a on o nich usilovne premýšlel – lépe se naucil arabský jazyk, a než uplynul rok, bezchybne preložil Knihu M. do latiny. A tu si pozdeji prinesl sebou. Dále se ucil fyzice a matematice, z cehož mel svet správnou prícinu k radosti, protože používal více lásky a méne závisti. Po trech letech se sám (se svolením) vrátil pres Arabský záliv do Egypta, kde zustal jen nedlouho, ale pochopil význam ruzných rostlin a stvorení, plul pres celé Stredozemní more až priplul do Fezu, kde jej Arabové ostouzeli. A to je velká hanba pro nás - tak moudrí mužové by nemeli být jen jednoho názoru, nenávidet všechny svárlivé spisy, ale meli by také být ochotni a pripraveni pod pecetí tajnosti sdelit své tajemství jiným.
Každý rok Arabové a Africané pošlou jednoho k jinému, zeptat se vzájemne na svá umení. Potom shledají, jestli zvedeli zlepšení vecí, nebo jestli zkušenost oslabila jejich duvody. Rocne to prinese mnohá osvícení, pomocí nichž znalosti matematiku, fyziku a kouzelníku (proto jsou ve Fezu nejdovednejší) jsou zlepšeny. Proto dnes není v Nemecku dostatek ucených mužu, kouzelníku, kabalistu, lékaru a filozofu. Jsou zde, ale více lásky a laskavosti mezi ne, protože potom by svá tajemství neuzavírali jen v sobe samých. Ve Fezu on poznal také ty, kterí jsou vetšinou nazývání domorodci. Odhalil mnohá jejich tajemství. I oni mohli jako my Nemci shromaždovat mnoho vecí - avšak toužili prozradit tajemství pravdy všem.
Ale on poznal, že magie obyvatel Fezu není zcela cistá, a také, že jejich kabala byla pošpinena jejich náboženstvím. Ale i presto vedel co a jak, aby dobre použil tech vecí a zakládal ješte lepší základy víry, úplne svolné s harmonií celého sveta, a nádherne zachycené ve všech casových obdobích. Odtud rídil onu spravedlivou harmonii, nebot jako v nekolika jádrech je obsažen celý strom ci dobré ovoce, tak podobne je zahrnut v tele cloveka celý velký svet, jeho náboženství, politika, zdraví, príslušníci, príroda, jazyk, slova a práce, souhlasy, sympatie, a vyrovnání se melodii, melodie Boží, Nebe a Zeme. A pokud s ním nekdo nesouhlasil, potom to byla chyba a klam dábluv. Kdo osamocený je první, strední a poslední prícinou sporu - slepota, a tma na svete. Také je jedna síla zkoumat všechny ci nekolik osob na zemi, mel bys shledat, že ti, kterí jsou dobrí i praví, vždy souhlasí se souhrou sami; ale celý odpocinek je potrísnen tisícem chybných domýšlivostí.
Po dvou letech bratr R.C. opustil mesto Fez, a plul s mnoha nákladnými vecmi do Španelska, doufat v dobro, vždyt on sám tak dobre a výhodne trávil svuj cas cestováním, a ucenci v Evrope by se meli radovat s ním, seradit a zacínat ovládat všechna jeho studia, podle zdravých a jistých základu. On se proto radil s ucenými ve Španelsku, ukázal jim chyby našich umení, i cestu jejich nápravy. A aby posbírali pravdivé indicie casu požádali jej, aby prišel. A tehdy se oni meli shodnout a rozvážit ony veci, jako jsou minulost a omyly chrámové. A celá Morální Filosofie mela být zlepšena. On jim ukázal nové rostliny, nové plody a zvírata, která harmonizovala se starou filozofií. Predepsal jim nová Axiomata, pomocí nichž všechny by všechny veci mohly být zcela obnoveny. Ale to se jim jevilo jako smešná záležitost a novinka. Proto se obávali, že by jejich velké jméno bylo zesmešneno, jestliže by se meli sami zacít znovu ucit, a uznat, že mnoho roku chybovali. Tím se znepokojili a odmítli reformu.
Stejnou písen mu pely i jiné národy, což pohnulo jej více, protože to bylo proti jeho ocekávání. Byl pak pripraven štedre sdelit všechna svá umení a tajemství uceným, jestliže by se mu zarucili, že budou psát pravdivá a neomylná Axiomata. Vedel, jak opravit všechny vedy a umení, i celou prírodu. Upnul by Zemi jako globus ke strednímu bodu a centu, jak je to obvyklé mezi Araby. A sloužilo by to moudrým a uceným jako pravidlo. Mohla být v Evrope spolecnost, která by mela zlato, stríbro a drahé kameny, , které by mohla pujcovat králum na nutné platby a zákonné úcely. Guvernéri si mohli polepšit. Protože se musí ucit zvlášte ten, jemuž Buh mel dát vedení. Vnímat by mel neustále a v case potreby dávat jeho radu potrebným. Protože v tech dnech byl už svet se vším svým ruchem veliký, nesmejí príšte radit jen pohanští veštci. Je obtížná, ale nutná snaha být dobrými lidmi, kterí brzdí celou svou sílou tmu a barbarství. Tak je nutno postupovat. Nejvyšší duvod je však nesporne Trygono igneo, jehož plamen by nyní mel více a více zjasnovat. Nepochybne dá svetu poslední svetlo.
Podobne postupoval Theophrastus pri volání a povoláních. Ackoli nikdy nebyl v našem Bratrstvu, presto pilne cetl knihu M., pomocí níž byl vybuzen jeho ostrý dumysl. Ale presto vadil ve studiích mnoha uceným a zdánlive moudrým lidem, protože nebyl nikdy schopen mírumilovne se radit o svých znalostech a porozumeních, které mel z prírody. A proto ve svých spisech ponekud zesmešnoval tyto muže, a neukázal pravou podstatu svého vedení. Presto však dobre zakotvil v predu recenými Harmoniemi, který poskytnul uceným. A jestliže nebyli pošpineni, vyucoval je ve vešteckých umeních a vedách. Tímto bezstarostným a neopatrným životem ztratil cas a chodil po svete pro své pošetilé potešení.
Proto nezapomeneme našeho milujícího otce, bratra C.R. Po mnoha obtížných cestách i po neplodné snaze predat svá pravdivá poucení, se nakonec vrátil do Nemecka, kam už dorazili zvesti o nem, ale nepravdive prekroucené. Ackoli se zde mohl chlubit svým umením, obzvlášte transmutacemi kovu, presto si vážil mnohem více Nebes a jejich príslušníku. To je více než marná sláva a okázalost.
Presto zbudoval cisté obydlí, tam premítal o své ceste a filozofii, a uvedl je v pravdivém památníku. V tomto dome, kde trávil mnoho casu matematikou, udelal mnoho jemných nástroju, ex omnibus hujus artis partibus, o cemž se toho jen málo dochovalo, jak pozdeji vyrozumíte. Po peti letech mu znovu prišla na mysl reformace, ale znacne pochyboval o pomoci druhých. Ackoli se necítil dobre, presto se neúnavne spolu s nekolika blízkými odhodlal k tomuto pokusu. Aby tato snaha dospela zdárne ke konci, odešel ze svého prvního kláštera spolecne se tremi jemu milými bratrími, a to s bratry G.V., J.. a bratem J.O. A tito jmenovaní meli o neco více znalostí v umeních než bylo bežné. A spojil ty tri se sebou ve vernosti, píli a tajemnosti. A do onoho Bratrstva prijal jen toho, kdo pouze strucne psal a pritom odhaloval pravdu – zkrátka jen toho, kdo nejméne klamal slovy a slabikami.
A jakmile bylo techto osm bratrí dostatecne znalých a všechny veci dobre zvládali, tak nezustali spolu, nýbrž rozešli do (kvuli velké práci) se do nekolika zemí. A jelikož každý z nich dlouho vyucoval veškerá tajemství a filozofii, jejich spolecná snaha ješte lépe všechna tajemství odhalovala. Jen když navzájem zpozorovali ve svém ucení chybu, oznámili si to.
Jejich úmluva byla tento: 1), žádný z bratrstva nemá delat nic jiného než lécit nemocné a to zdarma. 2) Jejich následovníci by nemeli mít urcen specifický odev, ale naopak se musí prizpusobit zvyku své zeme. 3) Každý rok v den C. se všichni setkají v dome S. Spiritus, nebo musí písemne omluvit svoji neprítomnost. 4) Každý bratr by mel najít osobu, která jej jednou v Bratrstvu nahradí 5) Slovo C.R. je jejich pecetí, znakem a charakteristikou. 6. Bratrstvo by melo zustat tajné sto let. Podle techto šesti clánku se zavázali žít. Pet bratru zemrelo a jen bratri B. a D. zustali s otcem R.C. celý rok; když i oni podobne odešli, pak zustali u nej jeho bratranec a bratr J.O. aby mel po všechny dny života u sebe 2 své bratry. A jelikož dosud kostel nebyl ocišten, mysleli na ocistu a toužili po ní. Každý rok se spolu setkávali a sdelovali si rešení úkolu, kterými se každý z nich zabýval. Byli opravdu štastni, když skutecne zkoušeli všechny divy, které Buh umožnil konat v tomto svete. Každý jednotlivec se muže snažit v tomtéž poslání a spojit se s Bohem a nebem. Zvlášte vybraní, nejmoudrejší muži mohou žít mnoho let a všem ostatním predstavovat nejvyšší jednotu, nejvyšší tajnost a nejvyšší laskavost.
V takovém duchu trávili své životy. A i když je netrápila žádná bolest ani nemoc, presto nemohli prekrocit cas, který jim vymeril Buh. První z tohoto Bratrstva zemrel bratr J. O., a to v Anglii. Bratr C. mu to predpovedel již dlouho napred. On byl velmi zkušený a velmi dobre znal Kabalu, jak o tom svedcí jeho kniha H. V Anglii byl hodne znám a to predevším proto, že vylécil lepru mladému hrabeti z Norfolku. Dále ustanovili, aby jejich pohrebište bylo co nejvíce uchováváno v tajnosti a proto dnes nevíme, co se stalo s nekterými z nich - prestože každému nástupci bylo sdeleno jeho místo. Ale priznáme verejne temito slovy cest Boží, jak nás tomuto tajemství naucila kniha M. Ackoli pred našimi ocima mužeme spatrit obraz a vzor celého sveta, presto nespatríme neštestí ani hodinu naší smrti, které jsou známé jen samotnému Bohu. Budte tedy celý život pozorní – nyní uvedeme 37 duvodu, proc verejne oznamujeme existenci našeho Bratrstva a nabízíme velká tajemství volne, bez omezení a odmeny. Slibujeme si od toho více zlata, než Indiáni dali králi Španelskému. Dejme velkému a silnému díteti jako dobrí kmotri velký dar – Evropu.
Po smrti bratra I.O. bratr R.C. neodpocíval, ale jakmile mohl, volil odpocinek spolecný, (a predpokládáme, že) v tehdy byl zhotoven jeho hrob, ackoli až dodnes jme to jako jeho pozdejší následovníci nevedeli. Když náš milující otec R.C. zemrel, neumeli jsme odhalit jmen pocátecních. Presto do naší pameti vstoupilo pres sto let skrývané tajemství. Bratr nástupce D. (když ješte žil mezi námi - z druhé rady a posloupnosti, ucil nás, z tretí rady a posloupnosti. To priznáváme po smrti zmínených. Každý z nás mel v sobe neco u bratra R. C. a z jeho prvních spolubratrí. Jejich smýšlení žilo v naší filosofické knihovne, mezi jinými i naše Axiomata byla zachycena pro Pána Zeme, pro svou formu a blahodárnost. Podobne také nevíme, zda bratrí z druhé rady byli skutecne zasveceni do všech vecí a tajemství, jež znali první bratrí. Nyní oznámíme zdvorilému ctenári, nejen co jsme slyšeli o pohrbu R.C., ale také to, co prokázal verejne svou predvídavostí, poznáním a uposlechnutím prikázání Božích. Našeho pána musíme co možná nejverneji poslouchat, protože on odpovídá krestanum v tichosti. Potom se nemusíme obávat uverejnení našich jmen a príjmeních v tisku, dále i míst setkávání ani jiných vecí.
Nyní popíšeme základní fakta nálezu vysoce osvíceného božího muže, brata C. R. C. Po tom, co in Gallia Narbonensi zesnul, na jeho místo nastoupil náš milovaný bratr N.N. Poté, co prijal naši prísahu vernosti a mlcenlivosti oznámil nám, že naše Bratrstvo již nezustane dále skryto, ale že musí pomoci celému nemeckému národu, který zatím nemoudre lpí na majetku. Následující rok po obvyklém setkání si jako dobrý architekt usmyslel, že zmení neco v konstrukci domu. A tehdy objevil památecní mosaznou desku, která obsahovala jména všech bratrí, i nekteré další veci. Chtel nyní prenést svuj nález ze sklepa, protože nebylo známo, kde v našem dome byl zemrelý bratr R. C. pohrben. V desce však uvíznul velký hrebík. Když byl s námahou vytažen ven, spolu s ním se odtrhl docela velký kámen, nebo spíš silná omítka z tajných dverí. S radostí jme odstranili zbytek zdi a ocistili dvere, na kterém bylo napsáno velkými písmeny:, „Po 120 letech budeme otevreny“ Letopocet stál pod nápisem. Dekovali jsme Bohu a neodpocinuli si celou noc. Vše, co dále ríkáme, hodne pomuže úctyhodnému cloveku, ale nehodnému (bezbožníkovi) to zisk neprinese. Meli jme radost z nálezu a radostne jsme ocekávali, co bude za dvermi.
Ráno jsme otevreli dvere a našemu zraku se otevrelo sedmihranné sklepení. Každá strana je pet stop široká, a výška je osm stop. Ackoli sem slunce nikdy nezasvitlo, jasné svetlo vyzarovalo ze stredu náhrobního kamene. Byl to kulatý oltár krytý mosaznou deskou. Na ní stálo vyryto:
A.C. R.C. Hoc universi compendium unius mihi sepulchrum feci. Nahoru
|